Jak na venčení psů? Kde, kdy? Radši pejsek na vodítku nebo preferujete volné pobíhání psů? A co pes v lese? To je nápad!
Ale zas tak jednoduché to asi nebude.

Pohyb psů a koček na poli a v lese

Pohyb psů (což můžeme ovlivnit) a koček (to se ovlivnit moc nedá) upravuje zákon o myslivosti č. 448/2000 Sb.

Pár pojmů na začátek

Ať všichni víme o čem je řeč a ve výkladu se neztratíme.

Honitba je polní, lesní či smíšený pozemek, které orgán státní správy myslivosti uznal za honitbu. Pod tuto kategorii spadají i silnice, polní a lesní cesty, které procházejí honitbami. Ostatní pozenmky jsou nehonební.

Pro zjednodušení lze za honební pozemky považovat všechny pozemky 200m od obytných budov.

Myslivecká stráž je veřejná stráž (tedy fyzická osoba, která má status úřední osoby a může ukládat sankce), která má dohlížet na dodržování zákonů a myslivecké etiky. K tomuto je myslivecká stráž vybavena rozsáhlými oprávněními, která jí umožňují závažný zásah do práv občanů. Touto funkcí jsou pověřovány jednotlivé osoby.

Myslivecká stráž má oprávnění:
1. usmrcovat v honitbě psy, kteří mimo vliv svého majitele a ve vzdálenosti větší než 200 m od nejbližšího trvale obydleného domu hledají nebo pronásledují zvěř, anebo se k ní plíží. Pokud je tato nemovitost umístěna na oploceném pozemku, počítá se vzdálenost od jeho oplocení. Toto oprávnění se nevztahuje na psy ovčácké, nevzdálí-li se od stáda více než 200 m, a na psy lovecké, slepecké, zdravotnické, vojenské a služební, pokud jako takoví jsou k rozeznání a pokud se při výkonu služby nebo při výcviku vzdálí z vlivu svého vůdce jen přechodně.

2. usmrcovat pytlačící kočky potulující se v honitbě ve vzdálenosti větší než 200 m od nejbližšího trvale obydleného domu.

3. hubit zvířata škodlivá myslivosti (pytlačící psy a kočky).

Myslivecká stráž je při své činnosti povinna prokázat se průkazem myslivecké stráže a nosit služební odznak. Myslivecká stráž, která usmrtila psa nebo kočku, zdivočelé hospodářské zvíře nebo označené zvíře z farmového chovu zvěře, je povinna o tom neprodleně informovat jeho vlastníka (pokud je známý), sdělit mu místo usmrcení zvířete, popřípadě jej na toto místo doprovodit.

Mimo vliv vůdce je pes, který je vzdálen více jak 200 m od nejbližší nemovitosti sloužící k bydlení, a nelze jej přivolat, ani jinak ovlivnit, aby nepronásledoval zvěř. O jak dlouhou dobu se musí jednat, zákon nespecifikuje.

Toulavý pes: lze jej charakterizovat jako zvíře opakovaně se vzdalující z moci svého majitele, za účelem lovu. Jeho majitel je nedůsledný, nedělá žádná opatření, aby psovi v takové činnosti zabránil a znemožnil mu toulání.
Definice není v zákoně upravena. V praxi se ustálilo, že pes, který se nachází ve vzdálenosti 200 metrů a více od nejbližšího plotu, nejde přivolat a dále utíká za zvěří, může být povážován za toulavého.

Volný pohyb v honitbě
Na vlastníky psů a koček se vztahuje ustanovení § 21 odst. 3 zákona o myslivosti, které jim bez výjimky zakazuje psy a kočky nechat volně pobíhat v honitbě. Pes i kočka musí být na vodítku. Možnost, aby se pes vzdálil z vlivu svého vůdce, a to jen přechodně, se týká jen psů loveckých, slepeckých, zdravotnických, vojenských a služebních.
Zákaz volného pohybu psů a koček se vztahuje i na účelové komunikace, které jsou honebními pozemky. Zákon volného pobíhání psů na silnicích procházejících honitbou je uveden v předpisech o silničním provozu a říká, že pes na nich musí být veden na vodítku.

Výcvik psů v honitbě
Výcvik psů v honitbě není povolen, tak není možné omluvit volný pohyb psa jeho výcvikem. Za volné pobíhání psa může okresní úřad uložit pokutu až 5 000 Kč. Výslovné ustanovení v tomto směru má § 10 odst. 3 provádějící vyhlášky. Výcvik loveckých psů (ostatních pracovních plemen) v honitbě je možné provádět, ale jen s předchozím souhlasem jejího uživatele a za podmínek jím stanovených: určené místo, místo s řídkým výskytem zvěře, denní či roční doba, periodicita, počet psů na výcvik aj.

Chcete-li svého psa cvičit v honitbě, je třeba se na tom dohodnout s uživatelem honitby. V opačném případě riskujete, že vám psa někdo zastřelí. Skutečnost, že byl pes zastřelen při nedodržení podmínek zákona o myslivosti, musíte v tomto případě dokazovat vy. Jinak řečeno, důkazní břemeno leží na majiteli (výcvikáři psa). Oprávnění k usmrcování uvedených psů a koček má myslivecká stráž ze zákona, resp. z titulu svého ustanovení a schválení.

Další osoby získávají oprávnění k odstřelu v souladu s ustanovením § 21 odst. 2 zákona od uživatele honitby. Například osoby, které jsou k uživateli honitby v zaměstnaneckém vztahu, získávají oprávnění z titulu pracovního, nebo členové mysliveckého sdružení získávají oprávnění uvedením zvířat škodících myslivosti v povolence k lovu.

Podmínky usmrcení psů či koček při volném pobíhání

Je nutné, aby došlo ke spnění všech čtyř podmínek.

1. Psa (kočku) lze usmrtit jen ve vzdálenosti větší než 200 m od nejbližšího trvale obydleného domu (nemusí jít o dům vlastníka psa). Trvale obydlený dům nemusí být na vesnici, může jít o samotu. Za trvale obydlený dům se nepovažuje chata nebo rekreační chalupa, ale dům celoročně obydlený. Vzdálenost nelze měřit od stodoly, hospodářských stavení. Vzdálenost 200 m je stanovena jako vzdálenost psa (kočky) od obytné budovy, nikoli myslivce. Pokud při pronásledování zvěře nepřekročí pes (kočka) hranici 200 m, nelze je usmrtit. Usmrcení není neoprávněným, pokud pes nebo kočka po výstřelu nepadne a vrátí se do dvousetmetrového ochranného pásma, kde zhasne. Psy i kočky lze usmrcovat jen v honitbě a na silnici procházející honitbou. Pes (kočka) i myslivec musí být v téže honitbě (činnost nelze provádět přes hranici honitby).

2. Psy a kočky lze usmrcovat jen tehdy, jestliže pytlačí. U kočky nelze za pytlačení považovat, loví-li myši.
Pokud tedy pes nepronásleduje zvěř není splněna tato podmínka a pes si užívá pohybu bez ohrožení svého života.

3. Pes musí být mimo vliv svého vůdce. To znamená, majitel neví přesně, kde pes je, jak se chová, a není schopen kontrolovat jeho chování, ovládat jej a přivolat. Pokud jsou slyšet pokyny vedoucího a pes na ně reaguje, je pes evidentně pod vlivem vůdce a nelze jej usmrtit. Je-li pes mimo dosah svého majitele, ale ten žádný vliv neuplatňuje, má se za to, že nelze psa usmrtit, pokud je jeho majitel vidět, třeba i na větší vzdálenost.

4. Volný pohyb psa je na honebních pozemcích.

Slepečtí, asistenční, zdravotničtí, vojenští a službní psi

1. Uvedené druhy psů musí být k rozeznání. To znamená, že slepečtí psi mají postroj a bývají označeni bílým obojkem, zdravotničtí psi mají na hřbetě upevněn červený kříž v bílém poli, psi vojenští a služební mají široký kožený obojek, většinou bílý.

2. Druhou podmínkou je, že se vzdálil při výkonu služby nebo výcviku z vlivu svého vedoucího, nikoliv přechodně. Obvykle bývá pojem přechodně vykládán jako opak pojmu trvale, např. služební pes se stal toulavým psem.
V zákoně je stanoveno: dojde li k usmrcení psa, může vlastník psa požadovat náhradu škody. Musí však dokázat, že k jeho usmrcení nedošlo za okolností v zákoně uvedených. Důkazní břemeno je tedy na vlastníkovi psa a zpravidla se velmi těžko dokazuje. Proti tvrzení vlastníka psa v řízení obvykle stojí protichůdné tvrzení střelce. Vedle případné odpovědnosti k náhradě škody existuje i s ní související odpovědnost střelce za přestupek podle § 50 zákona o přestupcích (text ve znění zákona č. 290/1990 Sb., jako úmyslné způsobení škody na cizím majetku zničením věci z takového majetku), ovšem opět, jen pokud by k takovému jednání nedošlo za výše uvedených okolností stanovených v zákoně o myslivosti. Z toho vyplývající nároky na náhradu škody by bylo možno uplatňovat v tomto přestupkovém řízení.

Zákon posuzuje usmrcení psa i kočky v honitbě jen v rovině majetkoprávní – tj. ohledně případné náhrady škody vlastníkovi psa. Samozřejmě v případě, kdy nejsou splněny podmínky pro náhradu škody, došlo-li k překročení oprávnění, a tedy protiprávnímu jednání, je toto postižitelné i v rovině trestní či přestupkové.

Volný pohyb psů v honitbách z pohledu zákona je jedna věc. Jiná věc je vzájemné tolerance a ohleduplnosti. Pokud k sobě budeme slušní a tolerantní předejdeme zbytečným konfliktům, nebo situacím, kdy může být pro našeho psího kamaráda již pozdě.